PANELOVÁ DISKUSE 2024
Axel KASSEGGER:
EU JE NA CESTĚ K DLUHOVÉ UNII
A DEINDUSTRIALIZACI
Velice děkuji za pozvání. Je mi velkým potěšením a ctí, že mohu zde v Praze přednést svůj příspěvek.
Rakousko je země, kterou silně ovlivňuje její poloha ve střední Evropě. Díky své geograficky výhodné poloze působí Rakousko jako centrum obchodu mezi hlavními ekonomikami západní Evropy (hlavně Německa a Itálie) a rostoucími ekonomikami střední, východní a jihovýchodní Evropy. K hospodářskému úspěchu Rakouska v posledních desetiletích přispěla právě blízkost těchto rozmanitých regionů spolu s vynikající dopravní infrastrukturou.
Středoevropská poloha Rakouska se neomezuje pouze na geografický aspekt, ale týká se také jeho geopolitické úlohy. Historicky je totiž Rakousko propojeno s národy západní Evropy (zejména s Německem, k němuž má blízko díky společnému jazyku a kultuře) i s různými státy někdejší habsburské monarchie na východě. Po druhé světové válce se úloha Rakouska jako diplomatického prostředníka mezi Východem a Západem upevnila díky neutralitě, která je zakotvena v ústavě. Stalo se atraktivním místem pro sídla mezinárodních organizací, jako je OSN a OBSE, a pro různé velké mezinárodní společnosti.
V této souvislosti je třeba zmínit také vstup Rakouska do Evropské unie v roce 1995. Zastánci EU dnes tvrdí, že to mělo pozitivní vliv na hospodářský rozvoj Rakouska i celé střední Evropy. To je jistě pravda, nemělo by to však zastínit současný nežádoucí vývoj v rámci Evropské unie. V rozporu s tím, co často slýcháme, my jako Svobodná strana Rakouska (Freiheitliche Partei Österreichs, FPÖ) v současné době neusilujeme o vystoupení z EU. Spíše jsme jedinou relevantní politickou silou v Rakousku, která se ji snaží zachránit před sebedestrukcí.
Skvělým příkladem špatného směru, kterým se Evropská unie v současnosti ubírá, je krok bývalého šéfa ECB a bývalého italského premiéra Maria Draghiho. Ve své funkci poradce Evropské komise zveřejnil zprávu o poklesu konkurenceschopnosti Evropy. Jeho řešením je nový Marshallův plán pro Evropu v hodnotě až 800 miliard EUR ročně financovaný prostřednictvím kolektivní emise dluhopisů. Předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová již v minulosti dala najevo, že je k takovým plánům vstřícná. Jednalo by se o další významný krok směřující k dluhové unii a následně k centralizovanému evropskému státu. První krok tímto směrem proběhl již v roce 2021 v důsledku covidové krize. Hodnota balíku prvních společných půjček na úrovni EU dosáhla 750 miliard EUR. Jak už to bývá, výjimečné okolnosti byly využity k prolomení jistého tabu, což bylo následně zdůvodněno jedinečností situace. V konečném důsledku však prolomení tabu vždy slouží k normalizaci určité ideje a vytváří nebezpečný precedens do budoucna. Bude proto nutné, aby proti jakémukoli dalšímu prosazování společného evropského dluhu rozhodně a nekompromisně zakročily všechny vlastenecké a konzervativní síly Evropy. Jen tak lze zachovat suverenitu národních rozpočtů a v konečném důsledku i suverenitu národních států ve vztahu k Evropské unii.
Stejně rozhodně se musíme bránit i proti dalším zásahům Evropské unie do práv jejích členů. Nejkřiklavějším příkladem je toho v současnosti Green Deal (Zelená dohoda pro Evropu) – o kterém jsme se dnes často zmiňovali. Tento program byl vytvořen s cílem dosáhnout do roku 2050 nulových emisí CO2. Dosažení tohoto cíle bude možné pouze přijetím drakonických opatření ze strany unijních institucí. Tato opatření natrvalo zničí Evropu jako atraktivní místo pro podnikání a povedou k rozsáhlé deindustrializaci. Ty velké společnosti, které v současnosti zajišťují naši prosperitu, budou před zbytnělými nařízeními EU utíkat a přesunou své výrobní závody do zemí, jako je Čína nebo Indie. Důsledkem by byla ztráta bezpočtu evropských pracovních míst a miliardových daňových příjmů. To vše bez jakéhokoli významného vlivu na globální emise CO2. Evropské unii, poháněné klimatickým fanatismem, který postihuje stále více unijních úředníků, hrozí, že v příštích několika desetiletích spáchá hospodářskou sebevraždu.
Proto potřebujeme silné národní státy, které se proti tomuto vývoji sebevědomě ohradí. Středoevropské státy mohou v tomto ohledu sehrát průkopnickou roli, neboť již v minulosti prokázaly, že jsou schopny hájit své vlastní zájmy proti Bruselu, je-li to nutné. Je nutné změnit uspořádání EU směrem k Evropě suverénních národů, které mohou samy rozhodovat o svém osudu. Přebujelé byrokratické instituce EU musí být zrušeny a nahrazeny štíhlou Unií, která se znovu zaměří na svůj původní účel.
Přes veškerou kritiku Evropské unie nesmíme zapomínat, že hospodářskou mizérii, v níž se nacházíme, si členské státy z velké části způsobují samy. Jsme například svědky toho, jak levicová vláda v Německu svou pomýlenou politikou způsobuje úpadek tohoto kdysi skvělého hospodářství. Bohužel ani u nás v Rakousku to není o moc lepší. V posledních pěti letech vedla zemi koalice údajně konzervativní Rakouské lidové strany (Österreichische Volkspartei, ÖVP) a Strany zelených. Výsledkem je pokles HDP na obyvatele za toto období ve výši 1,7 %. Tím se Rakousko zařadilo na poslední místo za všechny ostatní země EU. Tento katastrofální výsledek byl způsoben nadměrnými opatřeními proto koronaviru, špatným zvládnutím energetické krize v důsledku války na Ukrajině a také všeobecnou neschopností reagovat na hospodářské problémy země.
Hospodářské problémy způsobené chybnými politickými rozhodnutími na národní i celoevropské úrovni jsou dále umocněny závažným problémem, který ohrožuje dlouhodobou stabilitu kontinentu: demografickou situací v Evropě. Porodnost hluboko pod úrovní reprodukce obyvatelstva v kombinaci s masovou migrací z regionů, které jsou s naší kulturou značně nekompatibilní, mohou ve velké části Evropy způsobit chaos. Zejména západoevropským zemím hrozí katastrofa, která Evropu zásadně promění. Zabránit jí může pouze politika reemigrace, k níž však současné vlády těchto zemí pravděpodobně nepřistoupí. Většina zemí střední a východní Evropy jednala daleko prozíravěji, neboť se vyhnula tomu, aby se vedle stárnoucí populace zatížila ještě problémy masové imigrace. V Maďarsku, České republice nebo Polsku se neruší koncerty kvůli plánům islamistů na útoky a neexistují ani města, v nichž by většina dětí byla cizího původu. Tyto země mají tedy podstatně více času, aby řešily nízkou porodnost a zajistily stabilitu demografického vývoje.
Souhrnně lze říci, že vyhlídky západních zemí jsou poměrně neradostné. Vše nasvědčuje tomu, že nastane fáze hospodářského a následně i geopolitického úpadku. Tento osud může odvrátit pouze mimořádná kulturní změna. Prognózy středoevropských zemí jsou spíše smíšené. Oslabení velkých hospodářských mocností, jako je Německo a Francie, způsobí hospodářské otřesy i ve zbytku Evropy. Na druhou stranu těm státům, které nepodléhají sebedestruktivní ideologii progresivistického Západu, dává tato situace možnost zlepšit si v rámci Evropy hospodářské i geopolitické postavení. Klíčovým faktorem pro středoevropské státy bude jejich schopnost dosáhnout soběstačnosti a nezávislosti na Evropské unii. Klíčové bude zachování národní suverenity ve vztahu k Evropské unii.
Dovolte mi shrnout čtyři největší hrozby, které jsou zároveň výzvami i příležitostmi. Tyto čtyři oblasti by měly být naším společným základem. Zaprvé: migrace. Zadruhé: (tedy boj proti příliš velké migraci, kterou Rakousko... v přepočtu na obyvatele... má po Kypru druhý největší počet migrantů v Evropě. Takže je to opravdu obrovský problém ve školách, v základních školách, kde počet dětí, které nemluví německy, což je náš mateřský jazyk, je v některých oblastech až 90 %, 95 %, takže v průměru, u nás ve Štýrském Hradci, který má asi 300 000 obyvatel, v průměru na základních školách nemluví německy 54 % dětí. Což je až příliš mnoho.) Zadruhé: ztráta státní suverenity. Tedy rychlé předání moci nadnárodním organizacím, jako je Evropská unie, kde byrokraté rozhodují daleko od tzv. obyčejných lidí. Takže moje strana chce silný stát s lidmi, se silnou vládou. Chceme, aby se rozhodovalo ve Vídni, nikoli v Bruselu. Aby se důležitá rozhodnutí dělala pro náš lid. Chceme silný stát, který má kontrolu nad svým územím, což se v migrační fázi zejména v roce 2015 u nás nedělo. Zatřetí. Takže zaprvé migrace, zadruhé posílení státní suverenity. Zatřetí: wokeismus a tzv. cancel culture. Přestat ničit rodinu jako základ každé zdravé společnosti. A nakonec: Green Deal, který je z mého pohledu cestou ke zničení evropské ekonomiky, a tedy i naší prosperity. Moje strana, Strana svobodných občanů, bojuje na všech těchto frontách. Jsem hrdý, že jsem členem této strany, a také na to, že v minulosti jsme navázali velmi plodnou spolupráci, středoevropskou spolupráci, na evropské úrovni. Zmínil jsem založení frakce Patrioti pro Evropu s našimi přáteli z Maďarska ze strany Fidesz a s přáteli ze strany Ano. Každý partner ze středoevropských zemí je zde v tomto boji velmi vítán. Velice vám děkuji.