PANELOVÁ DISKUSE 2024

Balázs HIDVÉGHI:
MUSÍME ODOLAT SNAHÁM PODKOPAT MORÁLNÍ ZÁKLADY NAŠÍ SPOLEČNOSTI

Vážení kolegové, vážení delegáti, vážení hosté,

s hlubokou pokorou a vděčností před vámi dnes stojím na tomto důležitém a aktuálním setkání. Rád bych na úvod upřímně poděkoval organizátorům této konference za pozvání, abych promluvil na téma, které je nejen blízké mému srdci, ale také zásadní pro budoucnost našeho regionu a našich lidí. Jsem vděčný i vám všem, kteří zde s námi dnes společně trávíte tento čas a našli jste si prostor k zapojení do tohoto dialogu. Vaše přítomnost je důkazem síly našeho společného přesvědčení a jsem si jistý, že naše diskuse nám pomohou pokračovat v budování lepší budoucnosti pro střední Evropu – náš společný domov.

Setkáváme se v době, která je pro náš kontinent velkou zkouškou. Válka na Ukrajině, která způsobila nevýslovné lidské utrpení a vyhnala z domovů miliony lidí, vrhá stín na celou Evropu. Násilí na prahu našeho kontinentu nám připomíná, že mír, kterému jsme se dlouho těšili, nelze považovat za samozřejmost. Jsme svědky rozpadu stability, o níž jsme se dlouho domnívali, že je pevná, a musíme této realitě čelit s odhodláním i soucitem. Nezapomínejme, že jako křesťané jsme povoláni být tvůrci pokoje. Jak je řečeno v Matoušovi 5:9: "Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími." Naše víra nás zavazuje neúnavně pracovat pro mír a spravedlnost, a to nejen pro naše národy, ale pro všechny lidi.

V souvislosti s válkou na Ukrajině považuji za důležité zdůraznit a podtrhnout maďarskou pozici, která bývá často kritizována. Věříme, že tuto válku nelze vyřešit na bitevním poli. Je nutné dosáhnout politického řešení. Je třeba uzavřít politickou dohodu. Na takové dohodě se musí podílet USA i Rusko. Tento konflikt nelze vyřešit jen boji na ukrajinském území. Jedná se o širší geopolitický boj. Ve střední Evropě musíme být obezřetní, abychom se znovu nestali bojištěm velmocí. Trváme na tom, že prvním krokem musí být příměří. Příměří, po němž budou následovat pravděpodobně dlouhá a náročná vyjednávání. Pokud bude existovat politická vůle k uzavření dohody, mohlo by to nakonec vést k ukončení tohoto konfliktu, který už dva a půl roku eskaluje a představuje pro nás všechny velké nebezpečí.

Výzvy, kterým čelíme, však nekončí válkou. Náš region, stejně jako většina Evropy, čelí stagnaci průmyslu, inflaci a rostoucím nákladům na energie. Tyto problémy těžce doléhají na každodenní život lidí, zejména těch nejzranitelnějších. Naše ekonomiky jsou sice odolné, ale stále jsou vystaveny dopadům globální nestability. Je naší povinností jako lídrů zajistit ochranu našich občanů, zejména v dobách nejistoty, a dodržovat přitom křesťanské hodnoty lásky k bližnímu, solidarity a odpovědné správy věcí veřejných. Jsme povoláni být správci našeho lidu i zdrojů a zajistit, aby hospodářské politiky podporovaly obecné dobro a respektovaly důstojnost každého občana.

Tváří v tvář válce na Ukrajině projevilo Maďarsko soucit a solidaritu s těmi, kdo byli konfliktem zasaženi. Od jejího vypuknutí jsme přijali více než 1,5 milionu ukrajinských uprchlíků. To mimochodem smutně dokazuje, že veškerá kritika našeho postoje k nelegální migraci – proč Maďarsko nepomáhá lidem v nouzi – je nesmyslná. Každému skutečnému uprchlíkovi, jako jsou Ukrajinci prchající přes Maďarsko do Evropy, jsme pomohli. Jde o největší humanitární akci na pomoc uprchlíkům v dějinách Maďarska.

Tyto činy odrážejí naši křesťanskou povinnost pečovat o bližní v nouzi. Naše víra nás volá k tomu, abychom se milovali a sloužili si navzájem, zejména v krizových situacích, a Maďarsko je i nadále odhodláno poskytovat pomoc a podporu těm, kdo trpí následky probíhající války.

Snad největší výzvou, které dnes kromě války čelíme, je pokračující migrační krize. Nelegální migrace přímo ohrožuje sociální strukturu a kulturní identitu našich národů. Jako křesťané jsme vedeni k tomu, abychom přijímali cizince a pečovali o chudé, zároveň však musíme moudře zvážit svůj přístup. Otázkou je, jak nejlépe pomoci ostatním kontinentům, chudším regionům a národům. Naší první povinností jsou naše rodiny, naše společenství a křesťanské dědictví, které po staletí formovalo naše národy. Musíme vyvážit soucit a rozvahu, chránit integritu našich hranic a společnosti a přitom pomáhat těm, kdo skutečně potřebují pomoc. Tato krize není jen otázkou politickou, ale také morální, a vyžaduje od nás, abychom jednali s citem pro spravedlnost i milosrdenství.

Je také velmi důležité zdůraznit, že debata o migraci nemůže být jednorozměrná. Snahy ji takto prezentovat matou veřejnost i celé země. Nelze vyzdvihovat pouze humanitární aspekt. Je zde také bezpečnostní aspekt. Aspekt identity, kulturního dědictví a udržení sociální struktury našich domovů a našeho kontinentu. Levice je v tomto ohledu obzvlášť cynická a používá humanitární aspekt jako politickou zbraň. Je to zneužití celého tématu. Součástí jejich agendy je radikální změna evropských společností, které chtějí dosáhnout pomocí relativismu. To jde ruku v ruce se ztrátou evropské identity a jistoty ohledně toho, kým jsme a na co bychom měli být hrdí. Masová nelegální migrace je také otázkou dodržování zákonů. Víme, že naprostá většina těch, kteří přicházejí do Evropy, ve skutečnosti nejsou uprchlíci a nemají nárok na získání statutu uprchlíka. Jsou to ekonomičtí migranti, kteří využívají slabosti Evropy a bruselského vedení, které není schopno chránit hranice a stále mluví o migraci jako o něčem pozitivním a nevyhnutelném. S oběma těmito výroky nesouhlasíme a odmítáme transformaci Evropy, naší bezpečnosti a naší identity. Myslím, že právě v tomto kontextu musíme otázku migrace posuzovat.

Při pohledu do historie střední Evropy vidíme, že regionální soudržnost nebyla vždy tak silná, jak by mohla být. Po většinu naší společné minulosti byly národy střední Evropy rozděleny – někdy vnějšími tlaky, jindy vnitřními konflikty nebo vzájemnou rivalitou. Často jsme byli od sebe izolováni, a to nás činilo zranitelnějšími vůči silám, které nás chtěly oslabit. V posledních letech, zejména v posledních 30 letech po přechodu od komunismu k demokracii, jsme však svědky pozoruhodné obnovy solidarity. Uvědomění, že naše osudy jsou propojené, nás sblížilo a tato jednota je dnes důležitější než kdy dříve. Svět se proměnil a stal se globálním. Je v našem zájmu spolupracovat jako Středoevropané, i přes rozdílné názory a někdejší neshody – ty respektujeme, ale musíme hledět vpřed, abychom byli společně silnější.

Jádrem této jednoty je naše společné křesťanské dědictví. Křesťanství je základem středoevropské kultury již více než tisíc let – formuje naše zákony, zvyky a způsob života. Právě ono uchovalo národní a kulturní identitu našich národů i v těch nejtemnějších dobách. Bez nadsázky lze říci, že bez morálního a duchovního vedení naší víry by naše národy nebyly tím, čím jsou dnes. Křesťanství nám dalo společný jazyk hodnot – hodnot, které zdůrazňují důstojnost lidského života, posvátnost rodiny a význam společenství. Právě tyto hodnoty nám umožnily přežít staletí invazí, okupací a útlaku.

Dnes však vidíme, že Evropa, jejíž součástí jsme se tolik toužili stát, se na Západě radikálně mění. Střední Evropa se tak v mnoha ohledech stává strážcem staré, tradiční Evropy – a také strážcem zdravého rozumu. Musíme si uvědomit, že naše úsilí bránit společnou identitu a dědictví je nesmírně důležité.

V Maďarsku bylo křesťanství oporou v těch nejbouřlivějších chvílích naší historie Během mongolských nájezdů ve 13. století, kdy byla velká část našeho národa zpustošena, nás víra inspirovala k obnově. Později, za osmanských nájezdů, křesťanství sjednotilo národy střední Evropy – nejen Maďary, ale i Srby, Rumuny, Němce, Slováky a další, abychom společně čelili drtivému protivenství a našli sílu vytrvat. Tyto příklady z naší minulosti nejsou jen historickými poznámkami pod čarou; připomínají nám trvalou sílu víry, která nás vede a posiluje i v nejtěžších zkouškách. A nezapomínejme ani na nedávné pohromy 20. století… Dlouhá léta komunistického útlaku byla pro celou střední Evropu obdobím velkého utrpení a duchovní temnoty. I tehdy nám křesťanská víra dávala naději a odvahu vzdorovat.

Dnes jsou naše společné křesťanské hodnoty opět pod útokem – nejen zvenčí kvůli válce či migraci, ale i zevnitř našich společností. Tradiční rodina, která vždy byla základem našich národů, čelí novým hrozbám. Ideologie jako genderová teorie, podpora nemonogamních vztahů a zpochybňování tradičních rolí matek a otců se šíří Evropou, zejména na Západě, a ohrožují samotný pojem rodiny, jak ji známe. Tato hnutí se snaží nově definovat rodinu způsobem neslučitelným s naším křesťanským chápáním manželství a rodičovství Jako lídři máme povinnost pevně se postavit na obranu rodinných hodnot. V Bibli je v Markovi 10:6 řečeno: "Bůh učinil člověka jako muže a ženu," a my chceme toto Boží slovo ctít. Posvátný svazek manželství mezi mužem a ženou je ústředním bodem Božího plánu pro lidské blaho. Musíme se postavit snahám podkopávat morální základy naší společnosti a hájit posvátnost rodiny, neboť právě v rodině se děti učí hodnotám, které udrží naše národy po generace.

Sdílené křesťanské dědictví střední Evropy není jen reliktem minulosti, ale živou tradicí, která dodnes formuje naši společnost. Proto jsme jednotní v odmítání nelegální migrace, která ohrožuje křesťanskou identitu, jež je základem našich národů. Proto klademe tak velký důraz na rodinu, kterou považujeme za základní kámen zdravé a stabilní společnosti. Jak nás učí Bible, a znovu cituji z Žalmu 127:1: "Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé." Musíme zajistit, aby naše politika podporovala silnou a stabilní rodinu, protože silná rodina je základem, na němž se budují silné národy.

Migrační krize se stala zkouškou naší odolnosti a zároveň ukázala sílu, kterou spolupráce mezi našimi národy zejména v tomto regionu přináší. Když Maďarsko čelilo přílivu milionů nelegálních migrantů, nebyli jsme sami. Připojili se k nám naši polští, čeští, srbští a rakouští přátelé, jejichž pohraniční stráž chránila společně s naší nejen maďarské, ale i evropské hranice. Společně jsme ukázali, že je možné pevně bránit křesťanské hodnoty a náš způsob života i pod velkým tlakem. Tato spolupráce jasně ukázala, čeho lze dosáhnout, když nás spojuje společná věc, a je vzorem pro budoucí spolupráci při řešení problémů, jimž čelíme.

Naše vzájemná provázanost dnes ale přesahuje bezpečnostní otázky. Středoevropské národy jsou hospodářsky úzce propojeny, což nám přináší velké příležitosti. Ve stále nestabilnějším světě si musíme uvědomit, že společně jsme silnější. S proměnou světového řádu má střední Evropa šanci výrazněji prosadit svůj hlas na mezinárodní scéně. Náš region není jen společenstvím společných ekonomických zájmů, ale i společenstvím hodnot, které odhodlaně brání svou křesťanskou identitu, dědictví a způsob života. Uprostřed proměn světového řádu musíme využít příležitosti být příkladem a ukázat, že prosperita a křesťanské hodnoty mohou a musí jít ruku v ruce.

Také v oblasti ekonomiky dochází nyní k jasnému posunu. A i v tomto případě musím být opět kritický k bruselským iniciativám, které usilují o nový druh studené války – ekonomické a obchodní. Chtějí nám diktovat, s kým máme mít obchodní vazby, s kým máme spolupracovat v oblasti jaderné energetiky a od koho smíme nakupovat suroviny pro naše ekonomiky. Nemyslím si, že je v našem zájmu přijmout tento druh uzavírání se, tento druh ekonomické studené války. Naším zájmem je zůstat otevření – což platí pro všechny ekonomiky v tomto regionu – a udržovat obchodní vazby s co největším počtem partnerů ve světě. I v tomto ohledu se svět proměnil a transformoval. Na Východě se objevují nové hospodářské mocnosti a je zřejmé, že naším zájmem musí být zůstat otevření ekonomickým a obchodním vztahům, zůstat neutrální a spolupracovat se všemi dostupnými partnery.

Každý sám za sebe to však nezvládneme. Jako národy střední Evropy se nacházíme mezi mocnostmi Západu a dynamicky se rozvíjejícími zeměmi Východu, což nám přináší jak výzvy, tak příležitosti. Historicky byl náš region často místem střetů velmocí, ale dnes máme šanci být něčím víc. Je nejen v našem nejlepším zájmu, ale i naší odpovědností sloužit jako most spolupráce mezi různými hráči. V tomto ohledu je velmi důležité a povzbudivé, že naše strany – z nichž mnohé jsou zastoupeny na tomto setkání– v poslední době posilují ve volbách na evropské i národní úrovni. Musíme se zasadit o to, abychom nenechali levici a ideology cancel culture zničit naši evropskou spolupráci. EU je naším domovem, a pokud jako Středoevropané budeme spolupracovat, budeme v Unii silnějším blokem – rozhodně silnějším, než kdybychom stáli každý sám. Brusel se vydal špatným směrem a míří do slepé uličky. Jeho politika v poslední době EU oslabila a nepřispívá k posílení společné evropské identity ani spolupráce. Brusel, zejména Evropská komise, se stal netolerantním a otevřeně se označuje za politickou komisi. My máme různé politické komise a politické výbory stále ještě v dobré paměti. Všichni jsme to zažili z Moskvy. A děkujeme, ale to už znovu nechceme. Nechceme novou politickou komisi nebo výbor, který nám z nějaké vzdálené metropole bude diktovat, co máme dělat, jak máme přemýšlet, jak si organizovat život a jaké hodnoty zastávat. Musíme si udržet svou suverenitu při obraně rozhodnutí, která nám náleží a jsou zakotvena v našich ústavách a tradicích. Musíme čelit těmto negativním tendencím, cenzuře a tlaku z Bruselu. Brusel se dnes v mnoha ohledech stal nepřítelem svobody – svobody slova, svobody myšlení a projevu. Musíme těmto negativním iniciativám čelit a já věřím, že pokud zůstaneme spolu a spojíme své síly ještě pevněji, můžeme to dokázat.

Dnešní setkání je toho skvělým příkladem. Je to důkaz, že jsme silní a odhodláni spolupracovat. Přeji nám všem Boží požehnání, abychom toho dosáhli. Děkuji vám za pozornost!