VE SLUŽBĚ MÍRU
Celý text projevu knížete Lea von Hohenberg na zámku Artstetten 16. 11. 2024
Dovolte mi na úvod upřesnit, že nejsem historik, politik ani filozof. Ve skutečnosti nemám žádnou zvláštní kvalifikaci, abych tu mohl stát a mluvit před vámi, kromě náhody svého narození. Jsem však otec, manžel, důstojník rakouské armádní zálohy a křesťan a cítím povinnost pokusit se udělat vše, co je v mých silách, pro službu míru. Stejně jako vy všichni tady, chci chránit naše přesvědčení, normy a svobody jako základ pro plnohodnotný a klidný život dalších generací.
Převraty poslední dekády jako masová migrace, totální eroze tradičních hodnot Západu a v poslední době všeobecné válečné štvaní, mě přiměly k tomu, abych zde vystoupil. Atentát na mého pradědečka předznamenal první katastrofu 20. století, kterému předcházela vlna mravního úpadku a v konečném důsledku i vlna nadšení pro válku, ne nepodobná naší současné situaci.
Než budu mluvit o míru, rád bych poodstoupil
a analyzoval, jak jsme se dostali do současné
situace, kdy se rozdělený svět opět
nebezpečně blíží ke světové válce, a aktuálně prožívá válku jiného druhu.
Není to válka vedená zbraněmi jako
na Ukrajině nebo na Blízkém východě, ale mnohem hlubší
válka, válka duchovní. Je to válka
o veřejnou a politickou mysl, která je vedena veškerou mocí a
finanční silou velkých
mezinárodních institucí. Globálně centralizovaná uniformita je cíl a pouze ti,
kteří se přizpůsobí, se mohou zapojit a ponořit svůj hrnec do peněz daňových
poplatníků.
Většině lidí je to buď jedno, nebo
nevidí potřebu se o to zajímat, jiní pokrčí rameny a podřídí se,
protože cítí, že musí, ale ať už
to chceme nebo ne, ať to ignorujeme nebo ne, my jsou uprostřed této války.
Měli bychom vnímat, že tato válka je vedena velmi rafinovanými prostředky: neexistují žádná bitevní pole, žádná popravčí komanda, žádné gulagy v tradičním slova smyslu. Předefinováním pojmů a výběrem formulací, změnou norem prostřednictvím univerzálního opakování manter v médiích, filmu a televizi, prostřednictvím změny školních osnov, selektivní manipulací s daty pomocí umělé inteligence a používáním dalších jemných technik, jsou názory manipulovány, kulturní identity jsou posunuty, naše sociální struktura zničena, naše volební chování upraveno a my jsme uvedeni ideologiemi nového světa do stavu letargické podřízenosti.
Kdo nevyhoví, je doslova zrušen. Přístup k jeho penězům je zmrazen, pracovní a cestovní povolení jsou odebrána, a jsou navíc "odstraněna" pouhým stisknutím tlačítka, jak již můžeme vidět v některých zemích takzvaných západních "demokracií".
Jak jsme se do této situace
dostali?
Vždy to začíná výzvou k toleranci:
nejprve jsme požádáni, abychom tolerovali anomálie, poté abychom je propagovali
jako projev civilizované, nezaujaté zralosti. V dalším logickém kroku je legalizujeme
a dokonce oslavujeme, až jsme nakonec pronásledováni, když je stále nazýváme jejich pravými jmény.
Jak správně řekl Dostojevskij:
"Tolerance dosáhne úrovně, kdy inteligentním lidem bude
zakázáno myslet, aby se neurazili
imbecilové."
Jste-li ke všemu tolerantní, za ničím si nestojíte, a proto se necháte vmanipulovat kamkoliv, a tam jdete. Válka je mír a mír je válka. Připadá mi to jako romány 1984, Konec civilizace či Farma zvířat, které již nejsou fikcí.
Většina křesťanů toleranci naprosto špatně chápe. Víte, Ježíš nejedl s hříšníky, protože se chtěl jevit jako tolerantní, inkluzivní a akceptující. Jedl s nimi, aby je povolal změnit se k plodnému životu s Ním. Jeho volání je po proměně života, ne po potvrzení utopické ideologie. Jde o obrácení ke všemu, co je dobré, pravdivé a krásné.
Dámy a pánové, naší povinností vůči příští generaci je chránit mír a vytvářet odvahu k odpovědnosti za záchranu normálnosti! Musíme ovlivnit nejen naše bezprostřední okolí, ale také naši kulturu tím, že se postavíme za normalitu proti "normafobům" a jejich destruktivnímu vlivu na naši kulturní identitu a rodinu.
Nedávno jsem slyšel německý výraz "Mut zur Verantwortung", který by se dal zhruba přeložit jako: "mít odvahu přijmout odpovědnost". To mně hluboce zasáhlo a donutilo přemýšlet. Považuji za tradicionalistu někoho, kdo má nejvyšší úctu k Bohu, lidskosti a svým předkům. Tradicionalista netouží po minulosti na úkor přítomnosti nebo budoucnosti. Tradicionalista se neutápí v minulosti a nezamlčuje historické chyby. Prostřednictvím lekcí z minulosti přijímá svou odpovědnost za budoucnost!
Tradicionalista má takový respekt k ceně lekcí získaných jeho předky, že se všemi svými schopnostmi chrání před ztrátou paměti. Dovolte mi to zopakovat: Tradicionalista má takový respekt k ceně lekcí získaných jeho předky, že se všemi svými schopnostmi chrání před ztrátou paměti!
Nejzjevnější a nejpodstatnější
takovou lekcí je cena války: nepopiratelně neefektivní způsob
vypořádat se s konfliktem, ke
kterému se uchylujeme znovu, a znovu a znovu, a navíc pokaždé přísaháme, že bude
poslední. Podobným poučením je, že všechny pokusy o zavedení donucovacích forem
vlády soustavně vedly k bídě a zničení. Není ani odvážné ani odpovědné vnucovat
ideologii prezentovanou jako vedení.
Vezměte si například současný trend, kdy globální organizace nazývají svou nekontrolovanou moc "řízením". Tyto organizace jsou silně ovlivněny globálními konglomeráty a jejich finančníky, kteří nedemokraticky prosazují své zájmy a globalistické utopie, a to zavedením zákonů, pro které nehlasoval jejich suverén, lid.
Historicky nadnárodní všeobjímající autoritativní správa selhala kvůli tendenci přehlížet identitu národů, kterým se snaží vládnout. Pokud jako národ nevíte, co vás dělá jedinečnými a za čím si stojíte, pak to bude vědět někdo jiný. Formát národního státu je přirozenou formou lidské organizace, nejen díky spolupráci mezi národy, ale především díky precizní ochraně definice a identity každého jednotlivého národa. Nepleťme si centralizaci moci s mezinárodní spoluprací.
Skutečně odvážná a efektivní nadnárodní vláda by proto měla mít jediný cíl, a to ochranu kultury, historie a ekonomických a politických svobod každého jednotlivého členského státu.
Skutečně odvážná a efektivní nadnárodní vláda by se proto měla omezit výhradně na nadnárodní záležitosti, tak, aby zajistila práva lidu před uvalením umělých agend. Jinými slovy, zdola nahoru, nikoli shora dolů. Skutečně demokratická spolupráce mezi státy by měla respektovat odkaz a dědictví každého jednotlivého státu.
Bohužel v evropských a globálních institucích platí tyto nadnárodní principy jen naoko. Skrze krátkozraké prizma legislativních období, se právní a regulační opatření stávají jediným cílem. Nedávno ratifikované "nouzové zákony" odhlasované Světovou zdravotnickou organizací (WHO) jsou příkladem takové diktátorské legislativy. Moc potřebuje kontrolu!
Zažíváme společný rozklad národní identity a osobních svobod, kdy jsme v současnosti povzbuzováni, abychom zavrhli každou víru, zvyk a normu a nahradili je "novou pravdou". Z historie jsme se evidentně nepoučili. Napadá mě několik příkladů z naší nedávné historie, kdy tvrdošíjné vnucování ideologie proti veškeré pravdě vyústilo v nevýslovné utrpení a pohoršení vůči Bohu.
Jak nám tedy může úcta k našim předkům pomoci chránit naši civilizaci před přehnaným vlivem utopických organizací a zaručit zářnou a mírovou budoucnost?
Věřím, že odpověď leží ve frázi "muž v zrcadle". Když se podíváte do zrcadla, vidíte sami sebe, jinými slovy: pokud chcete udělat změnu v tomto světě, měli byste začít od sebe. Bůh nám dal schopnost obrátit naše myšlenky do činů. Ze skutků pocházejí návyky a návyky utvářejí náš život. To, kudy povedou naše společné myšlenky, bude utvářet naši společnost. Bůh dal každému z nás schopnost a svobodu myslet, užívat naši mysl, aby se soustředila na vše, co je spravedlivé, pravdivé a dáno Bohem. Nikdo, ať věřící nebo ateista, nemůže zpochybnit platnost Desatero Přikázání, které by se daly nazvat jako "10 tipů pro život".
Božská svoboda myšlení je navržena tak, aby nás chránila před tyranským vnucováním ideologií. Naše křesťanské dědictví je navrženo tak, aby nás chránilo před nesprávným vedením. Jsme Božsky naprogramováni, abychom věděli, že existují absolutní pravdy a že "osobní pravdy" jsou názory, nikoliv fakta a jsou pouze překrucováním pravdy.
Nejkřiklavějším příkladem zkreslení, kterému jsme vystaveni, je jazyk. Jazyk je nástroj, který nejen vyjadřuje naše myšlenky, ale podmiňuje způsob, jakým myslíme a jednáme. V posledních 15 letech jsme byli svědky rychlé změny ve způsobu, jak se věci nazývají, kdy nový slovník používá eufemismy ke zkreslení pravdy. Posuďte, co zní lépe: "kastrace a mrzačení" nebo "pohlaví utvrzené zdravotní péčí?" "Zabíjení kojenců" nebo "zdravotní péče o reprodukci? "Cenzura" nebo "ochrana před dezinformacemi? Jiná volba formulace změní vaše vnímání pojmu, změní vaše myšlenky a činy. Musíme bojovat proti těmto hrám mysli. Nepodceňujme svůj Bohem daný smysl pro Pravdu. Páchne-li něco rybinou, pravděpodobně to takové je!
Abychom byli nástrojem změny a pokoje, existují každodenní návyky, které můžeme jako občané praktikovat:
- Buďme pozorní ke slovům, važme, co se rozhodneme poslouchat a číst. Buďme opatrní při způsobu, jak vyjadřujeme naše myšlenky, buďme selektivní a svědomití ve svém slovníku.
- Odpovědná osoba uplatňuje zdravou skepsi ke všem formám médií a má odvahu vytvářet si nezávislé názory na aktuální události následováním svého Bohem daného kompasu.
- Otázka trendů. Nebojte se být černou ovcí. Pamatujte si, že pokud budete následovat stádo, dopadnete tak, že vkročíte do toho, co za sebou stádo zanechá!
- Omezte čas, který strávíte u obrazovky či přehrávače, znovu objevte klasiky, starověké filozofy, aktivně vyhledávejte znalosti svých předků, mluvte se staršími, učte své děti!
- Dokonce i ti, kdo se nejvíce
bojí konfliktů, by měli aktivně vyhledávat příležitosti k rozhovoru
s ostatními o všem a používat při
tom svůj smysl pro to, co je správné a spravedlivé, jako vodítko.
Ať už to bude v sympatickém
prostředí, jaké je dnes tady, nebo ve více kontroverzním, věřte, že vaše
důvěryhodnost a integrita, vaše vnitřní morální síla, vám poskytne nejupřímnější
a nejefektnější argumenty. "Tohle se mi prostě nezdá," nebo "můžeš mi to vysvětlit?"
jsou otázky v rozhovoru, které by měl každý respektovat. Nebojte se říci nahlas
svůj názor, třeba jen ve vašem bezprostředním okolí. Budete překvapeni, kolik
lidí s vámi bude souhlasit.
- Abyste se necítili izolovaní a bezmocní, aktivně vyhledávejte konverzaci s podobně smýšlejícími lidmi, abyste posílili své odhodlání a duševní pohodu.
- Když jste mezi cizími lidmi, nedívejte
do svého telefonu a snažte se iniciovat neformální
rozhovory, s pokladní, s
taxikářem, se spolucestujícím ve vlaku či v letadle! Každé setkání, bez ohledu
na to, jak triviální je, je božská příležitost: nikdy nevíte, jaký dopad mohou
mít vaše slova na druhého člověka.
- Modlete se, aby vaším nepatrným
konáním mohl skrze vás působit Duch svatý. Když jste
upřímní ve své lásce k bližnímu,
Bůh udělá zbytek.
- Hledejte Boží moudrost a vedení v každé situaci a mějte odvahu se postavit a mluvit!
A konečně, nedovolte, abyste se v těchto náročných časech cítili jako bezmocná oběť. Nepropadejte pocitům nejistoty či naprostého strachu. Aktivně bojujte s pokušením uvíznout v uklidňující pasivitě a poddajnosti, které jsou v rozporu s vašim možným lepším rozhodnutím. Dovolte své mysli myslet mimo hlavní proud (jak se říká ne-mainstreamově). Učte se zdvořile zpochybňovat autoritu a názory tzv. odborníků.
Může se zdát nemožným, aby jednotlivec bojoval proti zkaženosti kolektivní mysli. Avšak je pravdou, že si můžeme vzít zpět moc od anonymních institucí. Změna nastane, když odmítnete být podmíněn status quo. Změna nastane, když odmítnete tiše přijmout všudypřítomný narativ.
Jak nás učila svatá Terezie z
Avily:
Kristus nyní nemá tělo kromě
tvého.
Žádné ruce, žádné nohy na zemi,
jen tvoje.
Tvé jsou oči, kterými se soucitně
dívá na tento svět.
Tvoje jsou nohy, jimiž kráčí, aby
konal dobro.
Tvé jsou ruce, skrze které žehná
celému světu.
Tvé jsou ruce,
Tvé jsou nohy,
Tvé jsou oči,
Jsi jeho tělo.