PANELOVÁ DISKUSE 2024

Krzysztof SZCZUCKI:
O NÁRODNÍ SUVERENITĚ SE NEVYJEDNÁVÁ

Dámy a pánové, vážení hosté!

Je mi ctí a potěšením k vám dnes promlouvat zde v Praze, v kulturním skvostu střední Evropy. Chtěl bych vyjádřit svou srdečnou vděčnost za pozvání promluvit na této vážené konferenci.

Nacházíme se v kritickém bodu evropských dějin. Dlouhé období "geopolitického spánku" skončilo a na našich hranicích se vynořil přízrak války, považovaný za pozůstatek minulosti. Přesvědčení, že se tato historie už nebude opakovat, zastávané před dvěma nebo třemi desetiletími, se ukázalo jako iluzorní. Skutečností je, že se tato historie znovu probudila s obnovenou naléhavostí. Nyní musíme své předpoklady zrevidovat, neboť tempo globálních událostí se zrychlilo a vyžaduje nové perspektivy a odvážné strategie.

Střední Evropa čelí celé řadě nových bezpečnostních hrozeb. Pandemie odhalila křehkost globálních dodavatelských řetězců a vyzdvihla kritickou potřebu soběstačnosti v oblasti potravinové a energetické bezpečnosti. Zeměpisná poloha střední Evropy nás staví na křižovatku těchto globálních sítí a nabízí jak výzvy, tak bezprecedentní hospodářské příležitosti. Posílením infrastruktury a regionální spolupráce můžeme tuto polohu přeměnit na aktivum, které nám v době krize zajistí odolnost. Skutečné nebezpečí představují také kybernetické útoky a riziko rozsáhlých blackoutů. Střední Evropa musí v těchto oblastech posílit svou soběstačnost a rozvíjet infrastrukturu odolnou vůči různým druhům celosvětového narušení. To také vyžaduje navázání přeshraniční spolupráce pro zabezpečení regionálních systémů – od energetických sítí až po digitální sítě.

Problematika migrace, zejména nekontrolovaných migračních vln ze zón zmítaných válečnými konflikty, vytváří pro střední Evropu značné problémy. Pokud jde o migraci, musíme si uvědomit, že se stala zbraní v ruské hybridní válce proti Západu. Moskva zneužívá naše humanitární hodnoty s vědomím, že čím více uprchlíků přijmeme, tím zranitelnější vůči destabilizaci se stáváme.

S tím, jak se NATO vyvíjí, se jeho úloha jako čistě vojenské nebo politické organizace neustále proměňuje. Středoevropské země musí své členství v NATO a dalších mezinárodních paktech vést s velkou pečlivostí. Zatímco NATO poskytuje silný obranný rámec, národy v našem regionu by měly zejména s ohledem na měnící se geopolitickou dynamiku zvážit větší regionální spolupráci v oblasti obrany. Posílení regionálních obranných kapacit bude klíčem k udržení nezávislosti v oblasti bezpečnosti, a to zejména uprostřed rostoucího napětí ze strany globálních mocností, jako je Rusko a Čína. Čím silnějšími se jako suverénní státy staneme, tím věrohodnější budou bezpečnostní záruky od mezinárodních aliancí. Naše obrana, postavená na regionální spolupráci, musí tyto aliance spíše doplňovat než nahrazovat, a zajistit tak úlohu střední Evropy jako spolehlivého a bezpečného partnera.

S tím, jak národy střední Evropy podporují stále silnější kolektivní identitu, imperativ hospodářské spolupráce a integrace se stává stále výraznějším. Hospodářská spolupráce mezi středoevropskými národy může být mocným nástrojem odolnosti v době krize. Vytvořením společného hospodářského prostoru, který klade důraz na společné cíle – jako je diverzifikace energie, rozvoj infrastruktury a technologické inovace – mohou země našeho regionu sdílet své zdroje, aby posílily svou konkurenceschopnost na globálním trhu. Tato spolupráce by rovněž posílila vnitřní trh a snížila by závislost na vnějších mocnostech. Příkladem transformačního potenciálu regionální spolupráce jsou investice, jako je projekt Via Carpathia. Jde jen o jednu z mnoha iniciativ, které mohou posílit konektivitu a podpořit obchod mezi členskými státy. Zlepšením infrastruktury a vytvořením průchodnějších obchodních cest můžeme významně posílit naši ekonomickou odolnost a stát se jednotným subjektem na stále konkurenceschopnějším globálním trhu.

Zatímco středoevropské národy sdílejí rostoucí kolektivní identitu, přetrvávají zde i značné rozdíly, s nimiž se musíme společně vypořádat. Jedním z nejvýraznějších rozdílů je náš postoj k euru. Přestože několik zemí v našem regionu tuto společnou měnu již přijalo, považujeme ji za potenciální hrozbu pro naši národní suverenitu. Euro často slouží zájmům větších ekonomik, zejména Německa, a může být vnímáno jako mechanismus dominance nad takzvanými periferními národy, jako jsou ty naše. Zavedení úsporných opatření v souvislosti s přijetím eura může potlačit růst a inovace a omezit naši schopnost samostatného rozvoje. Pro Polsko je zachování naší národní měny nezbytné pro udržení naší ekonomické suverenity a vytváření politik, které jsou v souladu s našimi jedinečnými národními zájmy. Navzdory těmto rozdílům je důležité, abychom se zapojili do konstruktivního dialogu a uznali, že na euro a jeho důsledky pro hospodářskou autonomii existují různé pohledy.

V této souvislosti musíme spolupracovat na vytvoření jednotného postoje ke klíčovým otázkám na úrovni Evropské unie. Upevněním našeho úsilí a formulováním společných cílů můžeme posílit náš kolektivní hlas a zajistit, aby byly zájmy našeho regionu účinně zastoupeny. Budeme-li při dosahování našich cílů postupovat jednotně, budeme silnější a budeme schopni lépe se orientovat ve složité hospodářské situaci a využívat nabízené příležitosti. Evropská unie stojí na křižovatce. Čelí výzvám jak ze strany progresivistických proudů, které obhajují hlubší integraci a liberální politiku, tak ze strany konzervativních sil, které volají po návratu k národní suverenitě a po přísnějších kontrolách migrace a hospodářské regulace. Střední Evropa má příležitost tuto rozpravu utvářet a prosazovat reformy, které odrážejí zájmy jejích členských států. V rámci Evropské unie musí střední Evropa prosazovat vyváženější budoucnost – takovou, která upřednostňuje zachování kultury, hospodářskou soběstačnost a bezpečné hranice. Ať už EU směřuje k hlubší integraci nebo prochází konzervativní korekcí, náš hlas musí znít jasně: národní suverenita je neoddiskutovatelná.

Vzhledem k tomu, že se globální mocenská centra diverzifikují, má střední Evropa šanci opětovně se vymezit na globální scéně nejen jako zeměpisný region, ale i jako politické a kulturní centrum s odlišnou identitou. V době, kdy Evropa čelí vnitřním debatám o progresivismu, genderu a islamizaci, musí střední Evropa prosazovat svou jedinečnou identitu a odmítat podrobení se "pedagogice hanby", kterou nám často vnucují západoevropské elity. Středoevropské země, jako je Polsko, by namísto toho, aby byly vnímány jako pouzí následovníci, měly uznat svůj potenciál smysluplně přispívat ke společným evropským hodnotám. Zahrnuje to i polské republikánské tradice, které zdůrazňují demokratickou účast a národní suverenitu – hodnoty, které by mohly vést Evropu v jejích současných bojích o identitu.

V současném multipolárním světě čelí střední Evropa jak nebezpečím, tak nebývalým příležitostem. Úpadek transatlantické hegemonie, poháněný globálními konflikty na Ukrajině, v Palestině a na Tchaj-wanu, je zlomovým bodem. Jelikož celosvětově dochází k mocenským přesunům, střední Evropa se může chopit této příležitosti, aby se etablovala jako něco více než jen nárazníková zóna mezi globálními supervelmocemi. Může se stát politickým a kulturním centrem a přispět svými vlastními zkušenostmi a hodnotami k širšímu globálnímu narativu. Přijetím evropského odkazu a sebevědomým prosazováním své úlohy se může střední Evropa transformovat ze zeměpisně vymezeného regionu na klíčového hráče v novém globálním řádu.

Závěrem bych chtěl vyzvat, abychom usilovali o ducha spolupráce a vzájemného respektu, který definuje střední Evropu, a společně jsme pracovali na tom, abychom byli schopni čelit nadcházejícím výzvám i příležitostem. Prostřednictvím ekonomické odolnosti a jednoty můžeme zajistit, aby náš region v neustále se měnícím globálním prostředí nejen přežíval, ale i prosperoval. Společně můžeme utvářet budoucnost, v níž bude naše kolektivní síla naším největším aktivem a povede k prosperitě a stabilitě všech našich národů. Děkuji vám.