PANELOVÁ DISKUSE 2024

Milutin ILIĆ:
POSTUPNÁ ZTRÁTA SUVERENITY MŮŽE VÉST
K ÚPLNÉMU ZÁNIKU STÁTNOSTI

Vážené dámy, vážení pánové!

Na úvod bych rád řekl, že jakožto prezident Společnosti česko-srbského přátelství si dovolím mluvit česky a věřím, že omluvíte moji výslovnost. Věřím, že to přijmete s pochopením. Říká se, že Slovan všude bratry má, tak doufám, že to bude platit i v Praze.

Úvodem mi dovolte omluvit pana místopředsedu srbské vlády Aleksandra Vulina, který této konferenci posílá nejsrdečnější pozdravy. Pan místopředseda Vulin s námi dnes nemůže být, protože byl pověřen vedením státní delegace Srbska na summitu BRICS v Kazani, který probíhá paralelně s naší konferencí. Pevně věří, že příští rok již nic nebude bránit jeho účasti v Praze. Takže nadále budu mluvit jako výkonný ředitel Institutu Geopolitikon.

Klíčovým tématem v dnešní politice je pojem suverenita. Tradičně se chápe jako schopnost tzv. vestfálského státu uplatňovat státní moc na vymezeném území nad vymezeným okruhem obyvatelstva. Tento termín nabývá nového významu zejména pro země, které jsou současnými členy Evropské unie a které dobrovolně předaly významnou část svých pravomocí na nadnárodní úroveň, tj. do bruselské centrály EU. Dnešní stav nadřazenosti komunitárního práva Evropské unie právu vnitrostátnímu v praxi znamená, že národní stát má jen omezenou, zbytkovou suverenitu. Pouze velmi úzkému okruhu lidí je však známo, že doktrína nadřazenosti komunitárního práva nevyplývá přímo z primárního práva EU, tedy ze souboru zakládacích a navazujících smluv, ale z judikátu Soudního dvora Evropských společenství ve věci Costa versus ENEL. Také proto jsme mohli nedávno zaznamenat polský pokus prohlásit nadřazenost domácího ústavního pořádku rozhodnutím tamějšího ústavního soudu.

S tématem suverenity souvisí i fenomén politické secese nazývaný secesionismus, který znamená oddělení části státu od existujícího státu a vyhlášení jeho nezávislosti. Pro Srbsko je toto téma klíčové a palčivé díky procesu rozpadu bývalé Jugoslávie, a především díky otázce Kosova. Kosovo je nejpalčivější problém Balkánu, který definuje celkovou stabilitu v oblasti. Z našeho pohledu proces secese narušuje státní suverenitu a je možný pouze, pokud probíhá v souladu s mezinárodním právem.

Ale zpět k celé Evropě. Problémem členských zemí EU z našeho pohledu je proces postupné ztráty státní suverenity, který může vést až k úplnému zániku státnosti. Dnes dokonce sledujeme pokusy o zrušení práva veta členských zemí EU. Proto cítíme, že evropské země se rozdělují do dvou táborů. Na ty, které chtějí obnovit a reálně vykonávat svoji státní suverenitu, a na ty, které na tuto ambici rezignovaly a dobrovolně přijímají nadnárodní supervládu evropských federalistů. Každým dnem tak vidíme narůstající konflikt mezi evropskými federalisty, kteří se opírají o multikulturalismus a progresivismus, a suverenisty, kteří hájí tradiční hodnoty: národ, víru v Boha, rodinu, kulturu a jazyk.

Současný systém globální moci podřizuje vše vlivu a zisku. Bohatství jedněch je na úkor druhých. Navíc velice umně pracuje s principem "rozděl a panuj", kdy využívá dílčích rozdílů mezi jednotlivými státy a etniky s cílem minimalizovat možnost jejich samostatného rozhodování. Proto poznání této manipulativní techniky by nás mělo motivovat ke spolupráci a překonání nejrůznějších resentimentů, které přinesl čas i historie. Národy, které si chtějí zachovat své tradiční hodnoty a svoji suverenitu, by měly začít systematicky spolupracovat. Zejména země širšího středoevropského prostoru, protože je to náš "společný životní prostor", jenom náš "společný životní prostor", a to na principu maximální spolupráce při vzájemném respektu k národním zájmům jednotlivých zemí. Cítím, že je klíčové, aby se o tento přístup snažily křesťanské země na Balkáně, a věřím, že toho mohou dosáhnout společně s námi.

Ukazuje se navíc, že tato úzká spolupráce je možná jak mezi zeměmi, které jsou členy EU, tak i společně se zeměmi mimo EU. Trilaterální spolupráce ve formátu Srbska, Maďarska a Rakouska v oblasti kontroly nelegální migrace v poslední době dobře funguje a přináší své plody, podobně nyní rozvíjející spolupráce mezi Srbskem, Maďarskem a Slovenskem na stejné téma nelegální migrace a rizik spojených s radikálním islámem. Funguje to dobře. Výsledkem v Srbsku je nyní pouze symbolických 477 migrantů. Viktor Orbán se dokonce pokusil dát tomuto uskupení formát tzv. Aliance suverenistů. Své řešení migračního problému našla i Itálie, když deportuje nelegální migranty do Albánie, islámské země, ve které se většina migrantů cítí, jak se říká v Srbsku, "jako doma".

Myslím, že Srbsko se cítí přirozeně napojeno na střední Evropu a považuje se za její součást, kdy v minulosti s ní sdílelo společný osud a v blízké budoucnosti ho bude sdílet ještě více. Středoevropské soustátí by učinilo náš životní prostor bezpečnějším a odolnějším a mohlo by pomoci k rozvoji a prosperitě nás všech.

Dámy a pánové, musíme se dát do práce!

Děkuji za pozornost.