PANELOVÁ DISKUSE 2024
Petr DRULÁK:
ÚVODNÍ SLOVO PANELOVÉ DISKUZE
Dámy a pánové,
dovolte mi, abych zahájil naši konferenci "Střední Evropa na rozcestí".
Je to již třetí svatovojtěšská mezinárodní konference, kterou pořádáme v Praze jako Patrimonium Sancti Adalberti. Poprvé máme v názvu slovo rozcestí či křižovatka, ale myslím si, že každá z těch dvou předchozích by se mohla jmenovat "Střední Evropa na rozcestí". Protože když mluvíme o rozcestí v geopolitice, tak to nejsou úplně tak jasné přehledné křižovatky jako ty, co známe z cest, ze silnic, z železnic. Ty cesty, které jsou na tom rozcestí, se nám různě vyjevují. Někdy jsme na rozcestí a všechny ani přesně nevidíme. A za ty tři roky, co pořádáme tyto konference, tak si troufám říct, že některé z těch cest, některé z těch cest se nám vyjevily a o některých víme, že jsou také slepými uličkami. Já bych navázal na jednu z myšlenek, které zde včera zazněly v projevu naší laureátky. Laureátky Ceny svatého Vojtěcha – Marie Schmidt. Ona nám připomněla, že věk impérií skončil. Impéria už nebudou. Viděli jsme to na habsburském impériu po první světové válce. Zažili jsme to s pádem sovětského impéria po studené válce a dnes zažíváme rozklad jednak impéria amerického a také toho, řekl bych, bruselského. Ony ty státy, když zakládaly Evropu v padesátých letech, tak nezakládaly impérium. Ony zakládaly, řekněme, poměrně užitečný formát spolupráce, který v určité chvíli začal nabírat rysy impéria. A myslím si, že bylo velmi užitečné, že nás včera Maria Schmidt upozornila na to, že věk impérií už nebude.
Co to pro nás znamená? Co to znamená pro tu naši křižovatku? Na té křižovatce jsou stále cesty, které vedou k impériím. My máme stále dost politických lídrů a představitelů, kteří soudí, že budoucnost jejich státu a národa je v náručí jakéhosi impéria. Máme dost lidí, kteří mají představu, že to unijní impérium je budoucnost. A pak jsou lidé, kteří jsou skeptičtí k unijnímu impériu, k bruselskému impériu a sázejí třeba na to impérium americké. Pak jsou radikálnější myslitelé, kteří říkají Ani Brusel, ani Washington. Musíme se soustředit na ta nastupující impéria. Uvažují třeba o Číně. Dávají šanci Rusku. Já se domnívám, že pokud skutečně vezmeme vážně tu větu, že impéria skončila, že věk impérií skončil, tak víme, že toto není cesta, jsou to slepé uličky. Pak je tu samozřejmě další cesta, která se rýsuje, a to je cesta národní samostatnosti, národní svrchovanosti. To je cesta, která je v zásadě správná. Na druhou stranu pro státy, národy, jako jsou Američané, Číňané, Indové, Rusové, možná i Němci, je tato cesta celkem jasná. Jsou to velké národy. Jejich počty se počítají, počty jejich lidí se počítají na stovky milionů, dokonce někdy mohou přesahovat miliardy, anebo jsou to přinejmenším vyšší desítky milionů. A to u nás ve střední Evropě nemáme. Naše národy jsou menší. I ty největší naše národy jsou v nižších desítkách milionů. A proto cesta, která podle mého názoru je pro nás tou cestou, je cestou velmi intenzivní spolupráce těchto národů. Nejde o to, že bychom ve střední Evropě chtěli vytvořit nějaké impérium. Nejenom proto, že víme, že věk impérií se chýlí ke konci, ale nemáme ani tuto ambici ani z jiných důvodů. Jde spíše o to založit životaschopný formát středoevropské spolupráce.
Jedna z těch věcí, které se nám jevily v těch předchozích třech letech, jsou možnosti spolupráce a posilování politických sil, které jsou přesvědčeny o tom, že autentická, vlastenecky orientovaná středoevropská spolupráce je možná. Podívejme se na výsledky voleb do Evropského parlamentu. My dnes v Evropském parlamentu máme dvě významné síly. Dvě významné síly, které představují, řekl bych, zdravý přístup k mezinárodní spolupráci a ke středoevropské spolupráci. Jednak máme frakci, která si říká Evropští konzervativci. Máme, řekl bych, z našeho středoevropského hlediska tím nejviditelnějším představitelem jsou kolegové ze strany Právo a spravedlnost. Pak máme novou frakci Patrioti, kam patří Viktor Orbán, patří tam čeští konzervativci, rakouští konzervativci. To je druhá frakce. A pak tam máme také nezařazené poslance zleva, jako je strana Smer Roberta Fica, jako je strana Hnutí Stačilo Kateřiny Konečné. A řekl bych, že tyto tři proudy představují půdorys, na němž je možné uvažovat o budoucí spolupráci. A když se podíváme na ty výsledky do evropského parlamentu, tak oni docela dávají nějakou naději. Nicméně, co je velmi důležité, je, abychom si uvědomili, že tyto strany, tyto síly musí spolupracovat. Pokud prostě spolupracovat nebudou, tak ta upadající impéria budou ještě dost silná, aby ty otázky naší budoucnosti byly odloženy od 10, 20, 30, 50 let. To už bude úkol pro příští generace. Ale my tu nejsme proto, abychom mluvili o úkolech pro příští generace. My jsme tu proto, abychom mluvili o úkolech pro nás, a to znamená úkol středoevropské spolupráce. Domnívám se, že jak jsme se zde na tomto prvním panelu sešli, tak zde máme představitele proudů, kteří dávají dobrou záruku toho, že tu středoevropskou spolupráci budeme moci postavit na zdravý základ.